Konkurz a zpěvačka je na světě!

Dříve se tomu i v našich zeměpisných šířkách říkalo náslech neboli audice (anglicky audition), ale z nějakého důvodu se pro stejnou věc nakonec vžilo slovo konkurz...

Z celkového počtu asi čtyřiceti přihlášených adeptek jich Jakub vybral deset, aby je pozval jedné zimní neděle do sálku jisté pražské lidušky. Jen čtyři z nich si dodaly odvahu a přišly. Jedna nemohla a zbylé se buď omluvily nebo to vzdaly.

Zkouška to byla náročná. Zazpívat tři písně v mašukulumbštině (jinak se z našeho pohledu dávné northumberlandské nářečí nazvat ani nedá), konverzovat plynně anglicky a být ochotna dát nahlédnout pod pokličku svých plánů, to není opravdu pro každého.

Jakub nakonec mezi nimi onu vytouženou nenašel. Ale na radu svých osvědčených rádců se začal zajímat ještě o ty, které na konkurz nedorazily. V dodatečné zkoušce tak nakonec objevil zpěvačku Lenku Molovou.

Jakub by ještě touto cestou chtěl poděkovat všem zpěvačkám, které projevily zájem a doslova se klaní před těmi čtyřmi, které konkurzem prošly. Všechny totiž byly skvělé. Jakub to zhodnotil těmito slovy: „Ani jsem netušil, že je tady mezi lidmi řádově o generaci mladších než jsem já tolik talentu. Například Alici Bauer nebo Bětku Kindlmanovou mohu jen doporučit. Alice je perfekcionistka, umí skvěle anglicky a je jen otázka času, kdy se náležitě prosadí. Bětka je velmi mladá, končí konzervatoř a myslím, že by se o ní měli dovědět muzikáloví producenti. To, že jsem si konkrétně ani jednu z nich nevybral, není jejich vina, ale zkrátka je to tím, že nám nešly dohromady barvy hlasů nebo že jsem cítil, že to pro mou hudbu není úplně stoprocentně ono, a to musí být.“