Všeobecně se říká, že klavíristů/pianistů je na světě stále více a že je už na čase zařídit každoroční povinný odstřel, jako třeba přemnožených zajíců...! S tímto názorem nesouhlasím, myslím si, že čím více lidí hraje na piano, tím více je vidět, jak málo v dnešní době skutečných Pianistů máme. Dnešní doba svojí modernizací (internetem, klavírními soutěžemi, gigantickými školními monstry) doslova ničí osobnost a specifikaci každého z mladých interpretů. Uvedomíme-li si, že např. v Číně pouze od doby kulturní revoluce, je profesionálně vystudovaných cca 6.000.000 pianistů, pochopíme beznadějnost celé situace.

Rovněž je tomu tak i při moderní výrobě nástrojů v dnešní době. Ty časy, kdy klavírní mistři v manufakturních továrnách ať v Německu, Rakousku nebo v Česku, budovali hudebni nástroj od počátku, tj. od výběru vhodného harmonizujícího dřeva na rezonanční desku, až po výběr správného typu kladívek pro každý jednotlivý mistrovský kus, jsou bohužel, definitivně pryč. Takže se stále méně setkáváme s nástroji typu, které klavírní obchodník Rendl a jeho pokračovatelé sbírali, půjčovali a také prodávali. Je tedy vzácné, že se ještě i dnes najde pár fanatických odborníků, kteří tyto hudební nástroje (dá se říci s duší) stále restaurují a následně dávaji do provozu.

Dnešní sériová výroba hudebních nástrojů je založena na ekonomice a kvantitě, kdy kvalita materiálů - dřeva rezonanční desky, kolíkové desky, vlastně celé bedny, strun nebo kladívek - jde stranou. Některé levné nástroje jsou dokonce vyrobeny z dřevotřísky a podobných materiálů. Poté přijde odborník, který dokáže charakter nástroje intonací kladívek (napichováním nebo napuštěním látkami pro ztvrdnutí kladívek apod.) tak změnit, že se hodí do jakýchkoliv poměrů, např. i do velkých moderních koncertních síní pro více než 5.000 posluchačů. Toto je však pouze klamné zdání, údržba i opotřebování nástroje je enormní a původní charakter se vždy navrací zpět v krátké době. Skutečný klavírista-umělec, má potíže s nástrojem vnitřně komunikovat.

Básník, skladatel a pianista Jakub Zahradník dovede správně využívat charakterové vlastnosti jednotlivých nástrojů a perfektně je včlenit do hudebního procesu, který právě provozuje. Jeho spjatost s nástrojem je fascinující, ať už přichází z jeho instinktu nebo z vědomostí o nástrojích vůbec. Podle mého názoru jde o kombinaci obojího, což je zárukou vynikajícího výsledku. Proto doporučuji tuto publikaci jak studentum hudby, profesionálům, tak i široké veřejnosti.

Jiří Hlinka

No ano, jistě, Jakub Zahradník, ten blázen a známý potížista…

Ale výborný muzikant je to, dobré songy složil…

Vážně?

No ano, a knihu teď napsal.

Knihu říkáte?

O klavírech, zajímavou.

No teda…

Píše o různých typech nástrojů a taky na ně hraje, v knížce je i CD.

A co hraje?

Různě. Improvizuje.

Tak on improvizuje?

A moc dobře, to dneska umí málokdo.

Prosimvás…

Ano, Jakub Zahradník z Klubu rváčů napsal knížku, a dobrou. V době jejího vzniku jsem ho navštívil v jeho staromládeneckém hájemství s několika různými druhy klavírů. Poslouchal jsem, jak hraje na rozličné nástroje, na každý jinak, zaposlouchává se do zvukových nuancí, zatáček a pastí, které sám vytváří a poněkud komicky je popisuje – bylo to půvabné a zapamatovatelné. Zdálo se mi, že jeho zájem o hudbu a piana je tak nějak dojemně opravdový. Stejný dojem mám i z jeho lakonických popisů vývoje, technologie výroby, významu i způsobu hry na různá fortepiana. Hlavně muzikanti by to měli číst, najdou si tam zajímavé detaily - ale ne, to bude zajímat všechny, kteří mají trochu ducha nebo jsou aspoň zvědaví. Protože z knížky se ledacos dozvíte, a nejen o klavíru.

A Jakubovy improvizace? Mají lepší i horší místa, ale jsou pozoruhodně čisté i hezky vystavěné. Pěkné a kreativní. Prostě výborný projekt. Ať žije tvorba!

Zdenek Merta

Dostává se nám do rukou neobyčejně zajímavé dílo, které je zdrojem zábavy i poučení. Blahopřeji slavné firmě Rendl k této publikaci a jsem přesvědčen, že se setká s tím největším úspěchem nejen u milovníků klavírů.

Váš
Josef Suk