Charlie Slavík je jediným "nekonzervatoristou" v současném projektu Jakuba Zahradníka. Ona také foukací harmonika jako studijní obor neexistuje. Živí se jako znalec vín a hraje a zpívá se skupinami Highway 61 a St. Johnny Band.

Charlie, když si člověk představí zvuk foukací harmoniky, přijde mu na mysl patrně především country a blues. A opravdového znalce hudby napadne ještě jazz. Jenže tam se hraje na chromatickou harmoniku, zatím co ty hraješ na diatonickou. Jaký je rozdíl ve hře na tyto nástroje a jak se uplatňuje tvá hra v hudbě Jakuba Zahradníka?
Bohužel u nás je foukací harmonika stále ještě považována za dětskou hračku, nebo trampskou rekvizitu, a to je myslím škoda. Je to hudební nástroj jako každý jiný. Chromatická harmonika, na kterou nehraji (alespoň ne tak, jak se na ni má hrát) umožňuje zahrát všechny půltóny, na rozdíl od diatonické, do které jsem se před lety zamiloval já. Tento zdánlivý a limitující handicap se snažím obejít různými způsoby alternativního ladění harmonik. Proto jich mám tolik. Nastupující generace mladých harmonikářů ovládá novou revoluční techniku overblow, která pomocí tzv. overblow tónů (přefuků) umožňuje hrát chromaticky při zachování všech vlastností diatonické, neboli bluesové harmoniky, a to zejména bendingu (ohýbání tónů). Jinak moje funkce v projektu Jakuba Zahradníka je především ve vytváření nálad a hraní dlouhých tónů (přikořenit to troškou toho kovbojství)...

Jakub si zřejmě vybírá ty nejroztodivnější nástroje. Původně s vámi zkoušel ještě steelkytarista a hráč na keltskou harfu. Nemáš obavu, že by tě chtěl přimět, abys hrál na ústní varhany šeng?
Toho se nebojím, nenechám se nutit...
Jinak hraní s Jakubem beru jako výzvu a možnost naučit se něco nového.

V Betlémské kapli už jsi s Jakubem v lednu hrál. Je to určitě jiná zkušenost než hrát rock-a-billy v klubu, kde se kouří a pije a halasí. Nyní tě čeká turné po filharmonických sálech a kamenných divadlech, netřesou se ti z toho kolena?
Je to trošku nezvyk. Osobně preferuji pulzující buldozer za zády v podobě bicích a kontrabasu, kde jde frontman zostra rovnou na věc, do diváků s trochou decibelů... Teď vážně, čím jsem starší tím víc mě baví hrát potichu a komorně, takže si to s Jakubem velmi užívám.

Jakub se kdesi vyjádřil, že muzikant je hráč. A to v plném smyslu toho slova. Zrovna jako třeba karetní hráč. Ty jsi navíc someliér a přitom hlava rodiny a otec tří dětí. Není v tvé osobnosti přece jen něco z filmu Tenkrát na Západě?
Cítím se od dětství být kovbojem (víc něž otcem tří dětí), nějak se mi zaseknul v hlavě čas a pořád se cítím být tím třiadvacetiletým snílkem s hlavou v oblacích (což ne úplně vždy je zrovna ideální...) Takže bacha na falešný tóny, Harmoniko!